Obecné informace
Legislativa
Zákony regulující výrobu a distribuci omamných a psychotropních látek obvykle vymezují tyto látky taxativně. Tento legislativní přístup vychází z historických kořenů a je aplikován ve většině zemí Evropské unie (EU) kromě zemí s anglosaským právním řádem, kde se prosadil přístup tzv. generický, kde je definována celá skupina látek. V ostatních zemích EU je proto výroba a distribuce psychoaktivních látek, které nejsou explicitně uvedeny v příslušných zákonech, obtížně postižitelná.
Podle směrnic Rady EU (97/396/JHA) jsou nové syntetické drogy definovány jako: „látky s omezeným terapeutickým využitím, které nejsou uvedené v seznamu látek podléhající konvenci Spojených národů z roku 1971 o Psychotropních látkách“. Tyto látky se v anglicky psané literatuře nazývají také Designer Drugs a jsou definovány jako: „Psychoaktivní látky produkované z prekursorů v nelegálních laboratořích, které jsou navrženy jako analoga nelegálních drog za účelem obejít stávající legislativu, jedná se o imitaci klasických drog nikoli inovaci“
Často se setkáváme s označením legal highs („legální povzbuzováky“), což jsou všechny látky jak syntetického tak přírodního původu prodávané ve specializovaných prodejnách, které jsou známé jako Headshop, Amstrdamshop, Euforiashop a Smartshop. Je pochopitelné, že nové syntetické drogy nemohou být na trhu explicitně deklarovány jako drogy, psychostimulancia, či halucinogeny. Obvykle se proto prodávají jako sběratelské předměty, přísady do koupele, rostlinná hnojiva, vykuřovací směsi, chemikálie pro výzkumné účely apod. Termín legal highs odkazuje na to, že se jedná o látky legální. V mnoha případech jsou uvedené preparáty opatřeny výstrahou „not for human consumption“.
V češtině se začíná používat termínu nové syntetické drogy. Jde o skupinu látek představujících nejčastěji deriváty a analoga známých omamných a psychotropních látek. Mezi nové syntetické drogy patří i mnohé z látek připravených a testovaných Dr. A. Shulginem[1].
Vzhledem k tomu, že mezi zneužívané nové drogy nepatří jen syntetické látky, ale i rostlinné extrakty a přírodní materiál, doporučuje se používat termín Nové psychoaktivní látky (NPS, New Psychoactive Substances). Tyto látky jsou rozhodnutím Rady EU (CD 2005/387/JHA ) definovány následovně: „Omamné a psychotropní látky v čisté podobě nebo směsi, které nejsou uvedeny v seznamu látek podléhajícím regulaci dle konvencí (1961 United Nations Single Convention on Narcotic Drugs a 1971 United Nations Convention on Psychotropic Substances).“
[1] http://www.shulginresearch.org/home/about/alexander-sasha-shulgin/
Analýza
Imunochemická analýza nových syntetických drog
Na drogové scéně se v posledních letech kromě drog tradičních (kokain, opiáty, amfetaminy, kanabinoidy) objevují také nové syntetické drogy (NSD). Důvodem je snaha výrobců a distributorů obejít stávající legislativní normy, v nichž jsou omamné a psychotropní látky vymezeny obvykle taxativně. Na ilegální trh se tak dostávají analoga známých látek s psychotropním potenciálem, která dosud nejsou uvedena na seznamu ilegálních látek, nebo jejichž prekurzory nejsou monitorovanými substancemi. Hlavní nebezpečí spojené s užíváním těchto nových syntetických drog tkví v nedostatku informací o jejich farmakokinetickém a toxikologickém chování, neboť tyto látky neprošly žádnými klinickými testy.
Tradiční drogy lze detekovat pomocí komerčních imunochemických testů založených na selektivní reakci protilátky a antigenu, kterým je v tomto případě hledaná omamná či psychotropní látka. K detekci NSD však tyto testy použít nelze. Odhalit intoxikaci osob novými syntetickými drogami je možné pomocí metod klinické biochemie, a to v podstatě pouze analýzou pomocí LC-MS. Sestavení jednoduchých, uživatelsky příjemných imunochemických testů na principu LFIA (Lateral Flow Immunochromatography Assay) by přitom umožnilo daleko rychlejší a levnější orientační detekci látek v biologickém materiálu ve zdravotnictví nebo při dopravních kontrolách řidičů.
Všechny nové syntetické drogy spadají do kategorie nízkomolekulárních látek, které samy o sobě nejsou schopny vyvolat odpověď imunitního systému. Pro získání protilátek proti cílovým analytům je proto nutné hapteny navázat na nosný protein. Takto připraveným konjugátem pak lze imunizovat laboratorní zvířata a z nich získat příslušné polyklonální protilátky. U těch je následně prověřena citlivost a selektivita vůči zvolené skupině nových syntetických drog.
Enantioselektivní separace
Enantiomerní čistota látek
Chirální separace patří v současné době k základním metodám získávání enantiomerně čistých farmaceutických substancí. Právě ve farmaceutickém průmyslu je kladem velký důraz nejen na chemickou čistotu připravovaných látek ale i na jejich enantiomerní čistotu. Jednotlivé enantiomery totiž mohou v chirálním prostředí živého organismu působit zcela odlišným způsobem. Je-li jeden z enantiomerů účinným terapeutikem, může mít ten druhý nebezpečné vedlejší účinky. To je případ léku Contergan (Thalidomid), který byl masivně používán v 50. a na začátku 60. let ke zmírnění ranních nevolností těhotných žen. Zatímco R-enantiomer má sedativní účinky a je efektivním antiemetikem, S-enantiomer je silným teratogenem.
Obr. 1 Struktura enantiomerů thalidomidu
Ze současné doby lze uvést například mefloquin. Mefloquin (obchodní název Lariam) je celosvětově používaným léčivem pro boj s malárií. Ačkoli se mefloquin vyskytuje ve formě čtyř stereoisomerů, pro léčbu a prevenci malárie se standardně používá erythro-mefloquine, tj. směs (11S, 12R)-(+)-mefloquinu a (11S, 12R)-(-)-mefloquinu.
Obr. 2 Struktura enantiomerů mefloquinu
Je známo, že účinnějším z obou enantiomerů je (+)-mefloquin, který zároveň nemá nežádoucí vedlejší účinky. (-)-Mefloquin se váže 50 až 100krát silněji na adenosinové receptory v mozku a může způsobovat stavy úzkosti, deprese či psychózy. Vzhledem k tomu, že se orientujeme na chirální separace v oblasti iontové výměny, představuje mefloquin ideální substrát.
Chirální separace
V naší pracovní skupině se zabýváme výzkumem chirálních ionexů. Chirální ionexy pracují v několika komplementárních módech – katexy (pro separaci bází), anexy (pro separaci kyselin), zwitteriontové sorbenty (pro separaci bází, kyselin i amfifilních látek). Nejlepších výsledků je v případě chirálních ionexů dosahováno v polárních organických mobilních fázích obsahujících organický či anorganický pufr, kdy jsou jednotky selektoru vázané na pevný nosič v ionizovaném stavu. V tomto prostředí zároveň dochází i k ionizaci analytů.
Primární interakcí zodpovědnou za retenci (zdržení) analytu v chromatografické koloně je tedy elektrostatická interakce nabitých částí selektoru (SO) a analytu/selektandu (SA). Tato prvotní interakce je nesměrová, tj. nemá vliv na chirální rozpoznávání. Tvorba diastereomerních komplexů enantiomerně čistého selektoru (R)-SO s racemickým SA: (R)-SO– (R)-SA/(R)-SO– (S)-SA; pak vede k vlastní separaci na základě různé stability vytvořených komplexů.
Obr. 3 Mechanismus chirálního rozpoznávání nabitého racemického analytu enantiomerně čistým katexem.
Ve slabě kyselém prostředí je mefloquin protonován, zatímco chirální katex je deprotonován (Obr. 3). Díky tomu dochází mezi nabitým selektorem (katex) a nabitým analytem (mefloquin) k elektrostatické interakci. Následný vznik diastereomerního komplexu je pak zajištěn dalšími nevazebnými interakcemi (π-π interakce, vodíkové vazby, sterické interakce, hydrofobní interakce, etc.)
V současnosti nejznámějším ionexem využívaným pro chirální separace je nepochybně Chiralpak® QN-AX vyvinutý v pracovní skupině prof. Lindnera. Postupně byly v této skupině připraveny další ionexy vhodné pro chirální separace. Posledním materiálem uvedeným na trh v roce 2012 je zwitteriontový ionex pro separace kyselin, bází i amfolytů. Tento sorbent je kombinací dvou úspěšných ionexů (Obr. 4).
Obr. 4 Zwitteriontový ionex vzniklý kombinací komerčního slabého anexu (weak anion exchanger – WAX) QN-AX a silného katexu (strong cation exchanger – SCX).
Všechny zmíněné ionexy lze s výhodou použít pro chirální separace nejrůznějších ionizovatelných látek jak v kapalinové chromatografii (HPLC) tak ve znovu nastupující superkritické fluidní chromatografii (SFC) (Obr. 5). Nový Chiralpak® ZWIX (+) nebo ZWIX (-) lze též s výhodou použít pro separaci nechirálních substancí (Obr. 6).
Obr. 5 Chirální separace mefloquinu (modrá) a 11-O-terc-butylkarbamoyl mefloquinu (červená) v HPLC a SFC módu.
Obr. 6 Chirální separace kyselin a nechirální separace steroidů pomocí Chiralpaku® ZWIX (+).
V současné době se zabýváme enantiomerní separací tzv. legal highs, nebo též new designer drugs, a optimalizací podmínek separace na různých komerčně dostupných či nově syntetizovaných chirálních stacionárních fázích.
Obr. 7 Soubor analytů používaných k testování podmínek separace.
Obr. 8 Chirální separace methoxykathinonu za použití tří různých chirálních stacionárních fází.