Lysohlávky

Charakteristika hub

Houby rodu Psilocybe tvoří nejpočetnější skupinu psychoaktivních hub. Obecně se vyznačují hnědým kloboukem a hnědofialovým prachem spor, které produkují lupeny umístěné pod kloboukem. Intenzita odstínu hnědého klobouku, nahnědlých lupenů a obvykle šedohnědé třeně je proměnlivá podle vlhkosti půdy. Tyto saprofytické houby se vyskytují téměř po celém světě, především v mírném podnebném pásu Evropy a Ameriky. Ideální podmínky pro růst představuje především dostatečná vlhkost a teplota 18 – 30 °C (Stamets, 1996).

Některé druhy těchto hub rostou hojně i u nás v České republice, zejména na podzim, při teplotách nad 0 °C. Podle místa výskytu se houby, rostoucí na našem území, rozdělují na dřevní druhy a travní druhy. Dřevní lysohlávky se nejčastěji vyskytují v listnatých lesech, kde se rozkládá dřevní hmota. Mezi nejvýznamnější zástupce dřevních lysohlávek patří druhy P. cyanescens (lysohlávka modrající), P. medullosa (lysohlávka lesní) a zejména celý druh P. serbica (lysohlávka srbská), do kterého se řadí variety P. arcana (lysohlávka tajemná), P. bohemica (lysohlávka česká) aj. Travní lysohlávky rostou ve vyšších nadmořských výškách v  oblastech travin, močálů a pastvin. Mezi hlavního travního zástupce patří druh P. semilanceata (lysohlávka kopinatá), který je nejpopulárnější z celého svého rodu (Borovička, 2008, https://slideslive.com/38889591/halucinogenni-psychoaktivni-houby).

Tab. 1: Taxonomie lysohlávek

Obr. 1: Psilocybe cyanescens (autor fotografie Klára Gotvaldová)

Historie užívání psychoaktivních hub

První zmínky o halucinogenních houbách pochází z období 5000 př. n. l. V Alžírských jeskyních Tasilli byly nalezeny malby pocházející z tohoto období. Později, ve 14. století, používali houby Aztékové k různým náboženským rituálům. Nazývali houby „teonanacatl“, což v jejich jazyce znamená „boží tělo“, „boží maso“. Tyto ceremonie sloužily především k duševní očistě a komunikací s nadpřirozenými bytostmi (Richards, 2015).

Vědecký zájem o psychoaktivní houby začal v polovině 20. století, po objevení nejznámější psychedelické sloučeniny diethylamidu kyseliny lysergové (LSD). V těchto letech jezdil do Mexika pro magické houby Gordon Wasson a Roger Heim. Společně vytvořili seznam halucinogenních hub a identifikovali vzorek mexických hub jako Psilocybe mexicana (lysohlávka mexická). Tento exemplář předali Albertu Hofmannovi (otec LSD), který z hub izoloval psilocin a psilocybin a následně je roku 1962 syntetizoval (Letcher, 2008).

Podstatné zásluhy na psychedelickém výzkumu náleží Timothy Francis Learymu. Leary byl americký psycholog, který podával na Harvardské univerzitě lysohlávky studentům a pozoroval jejich chování po konzumaci. Za jeho studie byl z univerzity vyhozen a následné byl tehdejší vládou odsouzen. Výzkum se tak pozastavil na několik desítek let (Nicholas & Ogamé, 2006).

Obr. 2: Houbový šaman (Letcher, A. Magické houbičky, 1st ed.; Volvox globator: Praha, 2008)

Psychoaktivní alkaloidy hub

Houby rodu Psilocybe obsahují čtyři psychotropní alkaloidy: psilocin, psilocybin, baeocystin a norbaeocystin. Jedná se o bílé krystalické látky, které jsou nejlépe rozpustné v polárních rozpouštědlech (voda, methanol, ethanol). Alkaloidy jsou si svou strukturou velice podobné, jelikož obsahují indolové jádro, které je rozdílně substituované. Patří do skupiny tryptaminů, které jsou odvozené od esenciální aminokyseliny tryptofan (Jonathan, 1996).

Obsah psychoaktivních alkaloidů lze měřit technikami kapalinové a plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií (LC-MS, GC-MS) a elektroforézou. Nejvhodnější detekci představuje metoda vysokoúčinné kapalinové chromatografie s hmotnostní spektrometrií (HPLC-MS) za použití reverzních fází, pomocí ní lze velice rychle a přesně kvantifikovat tyto polární, tryptaminové alkaloidy. Maximální naměřené hodnoty analyzovaných alkaloidů v sušině hub byly: psilocin 0,95 %, psilocybin 0,57 %, baeocystin 0,40 % a norbaeocystin 0,16 %. Standardně obsahují houby rodu Psilocybe více psilocybinu, než psilocinu, ale není to pravidlem (Gotvaldová, bakalářská práce, 2016).

Obr. 3: Psilocin (vlevo nahoře), psilocybin (vpravo nahoře), baeocystin (vlevo dole), norbaeocytin (vpravo dole)

Účinky a rizika užívání hub

Psychotropní účinek tryptaminových alkaloidů je dán jejich strukturní podobností se serotoninem (především psilocin), a proto tento účinek zprostředkovávají serotoninové receptory (5-HT_{1A, 2A, 2C}). Psychedelické halucinace jsou připsány receptorům 5-HT_2A.

Tyto receptory se vyskytují po celém neokortexu. Biologicky účinná látka se naváže na receptor neuronu místo očekávaného serotoninu, čímž se pozmění signál mezi neokortexem a thalamem a dojde tak ke změně vnímání ve smyslovém centru thalamu (Pokorny, Preller, Kraehenmann & Vollenweider, 2016).

Pozn.: Biotransformace a biodegradace účinných látek – viz záložka Psilocybin.

Účinek po orálním požití nastupuje po 20-40 minutách. Nejsilnější průběh intoxikace se projevuje po 90–180 minutách. Celková doba účinku bývá 4–8 hodin. Psychotropní účinky houbových alkaloidů mají velice individuální průběh. Intoxikace houbami způsobují stejné příznaky, jako intoxikace jinými halucinogeny (např. LSD, meskalin). Fyziologicky způsobují mydriázu, zvýšení tepové frekvence a krevního tlaku (Wurst, Kysilka & Flieger, 2002; Tylš, Páleníček & Horáček, 2014).

Houby jsou lidmi zneužívané, jelikož navozují psychedelické stavy. Psychedelické stavy se obvykle dostavují až po požití vyšších dávek houbových alkaloidů, přibližně nad 15 mg/osobu. Tyto stavy se projevují intenzivnějšími vjemy, pocity, emocemi a prožitky. Mohou přijít příjemné pocity blaženosti, euforie a halucinací. Nejčastěji jsou zesílené vizuální a estetické vjemy, kdy se barvy zobrazují pestřeji a tvary ostřeji a jasněji. Po požití menších účinných látek hub, zhruba do 15 mg/osobu, se dostavují zejména somatické příznaky. Ty se projevují např. zarudnutím obličeje, bolestí hlavy, pocením, třesem, nevolností až zvracením. Houbový prožitek může probíhat i nekontrolovanými příznaky jako je hyperaktivita, roztržitost a špatná artikulace. Ve špatném psychickém stavu člověka může docházet dokonce až depresivním stavům, navození strachu a paranoie. Důležitými faktory, které ovlivňují průběh houbového zážitku, jsou setting (situační okolnosti, vliv prostředí) a set (psychický stav jedince, nálada, očekávání). Častějším užíváním hub se vytváří tolerance k jejich psychotropním látkám (Griffiths, Johnson & Richards., 2008; Pokorny, Preller, Kraehenmann & Vollenweider, 2016).

Výhoda všech halucinogenních látek je, že nevytvářejí psychickou ani fyzickou závislost. Toxicita hub je velmi nízká, jelikož LD₅₀ pro myš (potkana) je 250 mg.kg^-1. Pro člověka není LD₅₀ testována, ale uvádí se, že pro smrtelnou otravu by člověk musel sníst takové množství čerstvých hub, kolik sám váží. Největší smrtelné riziko představuje zaměnitelnost s podobnou houbou Galerina marginata (Čepičatka jehličnanová), která roste ve stejných podmínkách i oblastech jako lysohlávky (Letcher, 2008).